विदेशीले सोधे मलाई ” तिम्रो देश कहाँ छ ?”
मख्ख पर्दै भनें मैले सगरमाथा जहाँ छ
उनले सोधे फेरि मलाई “कस्तो छ त्यो ठाउँ ?”
मैले भनें ” रमाईलो छ, नेपाल हो नाउँ
हामी आफ्नो देशलाई मातातुल्य ठान्छौं
आमालाई चाहिं हामी भगवान नै मान्छौं
स्वेत दन्त देखाइ देश मुसुक्क मुस्काउँछिन्
झरना, छाँगा, छहराका गरगहना लाउँछिन्
फूलबारी यो हो माया मात्र बस्छ यहाँ
मेरो देश त्यही हो हजुर बुद्ध जन्मे जहाँ”
छक्क पर्दै उनले सोधे ” कुन धर्म मान्ने ?”
मैले भनें ” मानवता धर्म हामी जान्ने
जीसस् अघि झुक्छौं हामी अल्लाहलाई ढोग्छौं
कृष्णपनि क्राइष्टपनि एउटै भन्ने मान्छौं
धार्मिकरुपमा सहिष्णु छ प्यारो मेरो देश
सादा जीवनशैली हाम्रो सादा भाषाभेष
सबको मन हर्ने हुन्छ, स्वच्छ परिवेश
धरती मैं स्वर्ग जस्तो मेरो प्यारो देश,
मेरो प्यारो देश ” ।।
Sadhana ji,
What a beautiful poem.
ba sadhana timi ta chupa rustum rahechau yesto yesto lekhe rahechau malai ta thaha thiyana hahaha budo mawali tira gayechau
Nice one Sadhana,
No wonder this poetry comes out from the core of your heart and every nepali at heart. Your nice and simple way of introducing Hamro Desh Nepal is worth applaudible.
Keep it up!
Wowww…what a patriotic poetry…..
I like the way you have written, please let me know your email address, I would contact you and looks like I can learn a lot of poetries from u.
thanks